Srpen 2015

Škola a nové předsevzetí.

27. srpna 2015 v 10:07 Na slovíčko
Pomalu ale jistě začíná nový školní rok. Už se tomu asi nikdo nevyhneme. Uvažovala jsem, asi jako každý rok, co všechno změním a co budu dělat jinak. Vlastně to jsou asi taková předsevzetí, která bych chtěla dodržet. Jenže jak se znám...no nevím nevím.

Chtěla bych se začít víc učit, abych měla lepší známky. Všichni mi říkali, že kdybych nebyla tak líná a víc se snažila, měla bych dobrý známky. Ale znáte to, když se snažíte sousředit a učit se, je zajímavější i ta bílá stěna.

Přestanu si kupovat bagety a pití ve školní kantýně. Jedna bageta stojí..asi kolem 40 korun, plus mínus a když si vypočítáte, že bych si jí zase letos měla kupovat každý den nebo každý druhý den...no je to dost peněz. A to jsem k tomu nepočítala nějaký to pití. Už jsem přemýšlela, co bych si mohla dělat na svačiny a myslím si, že nějaká domácí tortilla, různé saláty nebo normální rohlík a chleba, jsou mnohem lepší než bageta, která leží několik dní ve škole. Ještě si koupím nějakou pěknou flašku na pití a budu si dělat limonády nebo obyčejnou vodu s citronem. Doufám, že tohle opravdu dodržím, protože jsem každý den nechala v kantýně vždycky dost peněz.

Budu si do všech předmětů dělat zápisky, minimálně do těch maturitních předmětů. Protože třeba minulý rok jsem si vůbec nedělala zápisky do češtiny a pak jsem všechno sháněla den před písemkou. A to moc dobrý nebylo.

Budu se snažit se všema učitelama vyjít. Sice to je někdy hodně těžký, protože když se mi něco nelíbí, dám to najevo a to se některým učitelům nelíbí. Ale jelikož budu příští rok maturovat (bože, strašně rychle to uteklo!), nerada bych si nějakého učitele poštvala proti sobě, protože nikdy nevíte, koho budete mít u maturity.

A jako poslední bych se chtěla změnit tak nějak celkově. Být prostě lepší a mít třeba i lepší vztahy ve třídě.


A jaké máte předsevzetí do nového školního roku vy?

Mít rád vs. milovat

24. srpna 2015 v 16:02 Téma týdne
Mít rád a milovat. Podle mě jsou to dva trochu odlišné city. Každý má někoho rád nebo někoho miluje. Každý ale chápe a cítí tyto dva pojmy úplně jinak.

Mít někoho rád...to je pro mě osoba, kterou ráda vidím, se kterou si ráda popovídám, svěřím se jí a věřím jí. Je to vlastně můj dobrý kamarád/kamarádka. Navzájem si věříme a pomáháme si. Je jedno kolik dotyčné osobě je let a jestli je to holka nebo kluk. Stačí, když si oba rozumíte a věříte si. Někoho můžete ale mít rád víc a někoho zase míň. Po někom se mi stýská častěji a po někom méně. S nějakým člověkem se jdu ráda pobavit, zasmát se a užít si nějakou akci, ale svoje tajemnství bych mu třeba nesvěřila, ale pořád ho mám ráda. S nějakým jiným třeba taková sranda zase není, ale dokáže naslouchat a poradit. Mít někoho rád, jde různým způsobem. A rádi nemusíme mít jen jednoho člověka.

Ale milovat někoho...já to cítím tak, že milovat, opravdu milovat, jde jen jednoho člověka. Je to stav, kdy jsme nepopsatelně šťastní. A to štěstí nám dává jedna dotyčná osoba. Miluje nás proto a i přes to, jací jsme. S milovanou osobou si rozumím, i když jsme oba potichu. Je to někdo, koho znám opravdu dobře. Milovat nejde míň nebo víc, milovat můžeme jen celým srdcem. Pro milovanou osobu bych udělala všechno. Myslím na ní každý den a každou minutu. Je součástí mého života. Dřív jsem nevěděla co slovo milovat opravdu znamená a jak se zamilovaný člověk chová, dnes už to ale vím. Milující člověk v první řadě myslí na toho druhého a jsou mu přednější potřeby toho druhého. Dokážete si představit a chcete mít společnou budoucnost, bydlení, rodinu...

Nejhorší ale je to, jak se se slovy "Miluji tě" plýtvá. Protože to nejsou jen tak nějaká slova, je to i určitý závazek, který tomu druhému tímto dáváme. Říkáme tím, že tu vždy budeme i v těžkých chvilkách.

Někdo ale někomu řekne, že ho miluje a za měsíc se spolu rozejdou, za 3 dny chodí s někým dalším a zase ho strašně miluje....tohle mi hlava nebere. Když někoho opravdu milujete a něco se pokazí a rozejdete se, ty city tam pořád zůstanou, aspoň nějaká část z nich, ale určitě to nevyprchá za 3 dny. Chápu, že někdo se může s někým rozejít, protože mu ubližoval a pak najde někoho, kdo mu pomůže a zamiluje se, ale to je něco jiného, o tom tu nemluvím. Mluvím tu o těch "dětských" zamilovanostech, kdy si 13ti, 14ti leté..páry.. říkají, jak se moc milují, nechci někoho urazit, to ne, i já jsem taková byla (bohužel), ale v tomto věku ještě člověk opravdu neví, co to znamená milovat, tím pravým slova smyslem. Pravá láska se ukáže, až nastanou opravdové problémy, vážné, které v tomto věku ještě člověk nemá.

Tohle je jen můj názor a pohled na toto téma, chápu, že někdo má jiný názor a doufám, že jsem nikoho nějak neurazila. :)

Back to school? Prosím, ještě né!

23. srpna 2015 v 21:30 Na slovíčko
Ranní vstávání, spěchání na MHD, školní zvonění, písemky, učení, unavenost,....tohle všechno už nás za pár dní zase čeká. Znova. 2 měsíce jsou prostě málo! Kolikrát vlastně teď půjdeme do školy? Tak 167, 172 dní? Vážně to nebudu teď počítat, můj mozek má ještě nastavený režim PRÁZDNINY a počítat? S tím mám problémy i během školy. Fuj! Matematika, už teď je mi z ní zle. Ale božé, je to moc dní, moc dní prosezených ve škole za učením.

Nejhorší jsou ale ty smíšené pocity. Na jednu stranu se nám strašně nechce a na druhou se těšíme. Každej. Neříkejte, že se tam někomu vůbec, ale vůbec nechce. Vždycky se najde něco, kvůli čemu tam po těch prázdninách chceme, kamarádi, nové zkušenosti, něco nového. Je to strašný. Byla jsem si kupovat už nějaké věci do školy. Vybírala propisky, zvýraznovače, různé diáře a v duchu si představovala, jak budu mít krásně upravený sešity, jak si budu dělat poznámky. Ano, první týden, maximálně 14 dní. Pak zase budu škrábat jako kočka, čmárat všude možně po sešitech nesmysli a když mě někdo naštve, budu sešit používat jako antistresovou pomůcku.

Chce se mi brečet, křičet, ničit věci kolem, že ty prázdniny tak strašně rychle zase utekly. Sice budou další prázdniny, ale ty nebudou v kuse 2 měsíce! Achjo. Teď budu zase počítat dny do víkendů a různých svátků a nějakých prázdnin. Budu věčně unavená, vystresovaná z písemek, naštvaná, když se mi nějaká nepovede..

Měla bych tohle téma už asi opustit, nebo se asi vážně zhroutím. Ještě je přece pár dní do začátku školy, ještě je čas si udělat nějaké krásné zážitky z prázdnin! Budu si prázdniny ještě užívat a taky se pořádně flákat, než začne zase ta kopa povinností a skoro žádný volný čas.


A jak zakončíte prázdniny vy?

Odpovědi #1

23. srpna 2015 v 14:57 Vaše otázky
Mám tady odpovědi na vaše otázky, které jste mi napsali. Přišlo mi jich 8, tak jsem se rozhodla, že už bych na ně mohla odpovědět.)

1)
Od: xo
Ví někdo z rodiny nebo kamarádů, že máš blog?
Nikdo to neví a ani nechci, aby věděl.

2)
Od: L.
Máš domácí zvíře?:-)
Mám zakrslého králíčka. :)

3)
Od: kájuš
Jak se maluješ, když jdeš do školy a jak, když jdeš ven? :)
Já se skoro nemaluju už, teď o prázdninách jsem se namalovala maximálně 4krát na nějaké narozeniny nebo akce. A když se teda namaluju, tak jen řasenku, rtěnku a nějaký pudr:)

4)
Od: Zuz
Jakou máš barvu vlasů a chceš třeba jinou?
Moje původní barva je hnědá, ale už jsem vystřídala dost barev docela. Měla jsem růžovou, černou, červenou, zrzavou a teď jsem si je obavila zase na tmavě hnědo. Ale uvažuju, že to ještě nějak oživím, asi si nechám udělat modré nebo fialové konečky nebo tak něco, uvidím :)

5)
Od: 123
Uděláš si na blogu nějaký profil s fotkou? :)
No...jelikož nechci, aby se někdo, koho znám dozvěděl o mém blogu, tak fotku asi určitě nepřidám, ale něco o sobě bych možná napsat na profil mohla :)

6)
Od: XXX
Kde bydlíš?
Kousek od Brna.

7)
Od: T.
Byla jsi někde o prázdninách?
Na žádné dovolené jsem nebyla, ale byla jsem na různých výletech, akcích a tak :)

8)
Od: ..
Kdo ti dělal design blogu?
Dělala jsem si ho sama)


Pište mi další otázky (v menu do Zpráv autorovi), které vás zajímají a já na ně zase časem odpovím. :)

Ještě bych vám chtěla říct, že jsem se zapojila do SONB (soutěž o nejhezčí blog), takže jestli mi chce někdo udělat radost a líbí se mu můj blog, můžete mi dát hlas tady (http://dynium.blog.cz/), budu moc ráda^^ Zatím se mějte.

Rady ménu mladšímu já

19. srpna 2015 v 15:08 Na slovíčko

Nepočítej s tím, že když se na učení podíváš jen v autobuse a o přestávce před písemkou, napíšeš to nějak dobře. Některé předměty se sice hned naučíš a stačí si to jednou přečíst, ale třeba taková matematika, fyzika nebo pedagogika...na to se opravdu radši podívej ještě doma!

Nestříhej si sama vlasy! Prosím! Nebo ti zase trochu ujedou nůžky a ty budeš čekat 2 roky, než ti ta ofina zase doroste a mezitím tam budeš mít...menší plešku.

Už nikdy nedovol, aby tě tvoje blbost a nějaký ten alkohol v krvi připravil o kamaráda a člověka, na kterém ti tak moc záleželo. Ublížíš jak sobě, tak i jemu.

Nenech si srát na hlavu a dělat ze sebe debila.

Nedovol, aby ses kvůli totální kravině a maličkosti zase pohádala s přítelem a málem to zničilo váš vztah.

Nech některé osoby odejít ze svého života, i když v tu dobu pro tebe znamenaly strašně moc, bůh ví, jak by jsi teď dopadla.

Život je nespravedlivý, tak se s tím nějak nauč žít.

Nekašli na školu a budeš mít mnohem lepší známky.

I když si pořád říkáš, jak začneš běhat a cvičit...nikdy ti to nevydrží dýl jak týden. Ale já ti věřím, jednou to zvládneš!

Ve 15-ti jsi sice byla neštastná a myslela sis, že tě nic moc nečeká dobrýho, ale počkej, nebude to trvat dlouho a najdeš si úžasného přítele, super kámošky a všechno se otočí k lepšímu. Jen musíš věřit a čekat, příjde to.



Asi každý máme pár věcí, které bychom chtěli v minulosti udělat jinak, změnit nebo se jinak rozhodnout. Kdyby to šlo, vrátila bych se v čase a v některých situacích bych se vážně propleskala! Tohle je jen pár rad, za které bych kdysi byla strašně ráda, kdyby mi je někdo dal. Ale mám aspoň ponaučení pro příště.

Snad se vám tento článek a články tohoto typu líbí, jestli chcete, můžu takových článku psát víc. Napiště mi to prosím do komentářu a mějte se hezky :)

Jak nemyslet

17. srpna 2015 v 19:38 Téma týdne
Ze své vlastní zkušenosti vím, že by se ROZHODNĚ nemělo myslet jen negativně. Myslet hned na to nejhorší a v hlavě si přehrávat to, co by se mohlo stát. Občas když se snažím usnout, můj mozek začne myslet na různé situace a věci , co se mi ten den staly. Bohužel je můj mozek asi v takových věcech špatně naprogramovaný a myslí jen negativně. Už mi to plno lidí řeklo. Ale co když to se mnou můj mozek myslí dobře? Co když mě připravuje na to nejhorší a až se to doopravdy stane, nebudu tolik překvapená, protože jsem to čekala? Nerozumím tomu a strašně mě to štve. Nejvíc v situacích, kdy mám opravdu strach, trému...snažím se myslet pozitivně, říkat si, že to bude v pohodě a že se nic nestane...ale v ten okamžik bojuji snad s tím největším soupeřem - mým mozkem. Nejradši bych ho v ten okamžik vypla. Nevnímat ho je strašně těžký. To snad ani nejde. Vždycky se jen modlím, ať už mi dá konečně pokoj a nechá mě v klidu.

Máte někdo podobný problém?

Můj vztah k ...

15. srpna 2015 v 10:18 Na slovíčko
..sama sobě...
Jako snad každá holka bych na sobě udělala pár vzhledových změn. Upřímně, zatím jsem se nesetkala s holkou, která by byla se sebou na 100% spokojená. Vždycky se najde maličkost, kterou na sobě nemá ráda. Jinak si myslím, že můj vztah k sobě samé mám...docela dobrý. Sice občas si řeknu, že co to dělám za kravinu, že jsem uplně blbá a že jsem něco posrala. Ale to je myslím normální. Nikdo není dokonalý.

...k rodině....
Pomůže, poradí a utěší. Od toho tu rodina je. A já můžu s hrdostí říct, že mám úžasnou rodinu. Nikdy bych jí za nic nevyměnila. Ale jako v každé rodině občas jsou nějaké ty hádky. Ale jsou to takové ty "puberťácké" hádky. Nic vážného.

...příteli..
Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla mít takový dlouhý a krásný vztah. Za ty dva roky co jsem s přítelem se stalo plno věcí. Bohužel to bylo i pár špatných věcí, ale my jsme to nevzdali a snažili se to napravit. Ani jeden z nás si totiž nedokázal představit, že by to mělo najednou všechno skončit. Ale když se dva milují, jde napravit snad vše. Ale je tu samozřejmě víc těch dobrých a krásných chvilek. Přítele beru i jako svého nejlepšího kamaráda. Můžu mu říct uplně vše a on mně taky. Mohla bych tu o tom psát hodiny, ale to si třeba nechám na jiný článek. Takže to ukončím tím, že svého přítele nadevše miluju a jsem ráda,že ho mám.

...škole...
Asi tu nebudu psát, jak školu nenávidím, jak je nudná a jak se na ní netěším. Protože...to asi zase není taková pravda. Neříkám, že jsem nějaký milovník školy a šprt. Spíš naopak, jednou jsem měla v pololetí pětku a na konci roku jsem měla co dělat, abych jí neměla znova. Matika no, hnus. Ale to bylo první rok na střední, bylo to asi tím přechodem ze základky a tak. Ale jsem ráda, že jsem na takové škole a na oboru. Chodím na sociální činnost a strašně mě to baví. Teď půjdu do třeťáku a už se těším na naše nové maturitní obory. A nejvíc na škole miluju svojí třídu, i když tam některé lidi zrovna nemusím a oni mě, nechtěla bych už do jiné třídy.

...kouření...
Tak dobrá, přiznám se. Ano, jsem kuřák. Ale nejsem takový kuřák, který musí mít 5 cigaret denně. Můžu s hrdostí říct, že nejsem závislá na cigaretách. Asi mi to nebude nikdo věřit, ale je to tak. Už několikrát jsem nekouříla několik týdnů, měsíců a nevadilo mi to. Necítila jsem žádné nutkání si okamžitě teď hned zapálit. Kouřím jen na akcích a s kámošema po škole a vím, že kdybych musela nebo chtěla přestat, nebudu s tím mít absolutně žádný problém.

...hudbě...
Já miluju hudbu! Asi jako většina lidí. Nedokážu si představit den, kdybych neměla slyšet ani jednu písničku. Jsem na hudbě závislá. Poslouchat oblíbenou hudbu je krásně uklidňující a uvolňující. Ale to známe asi všichni.

....ostatním lidem....
Myslím, že jsem docela komunikativní a přátelský člověk. S každým se snažím najit řeč a nějak vyjít. Ovšem když je mi ten člověk po nějaké chvilce nesympatický, nesnažím se už s ním nějak navázat kontakt.

...alkoholu...
Asi bych tu měla napsat, že jsem se alkoholu ještě nedotkla, jelikož mi 18 bude až za pár měsíců. Ale asi jako každý, alkohol jsem ochutnala kolem 15. Vlastně...mám jedno video, kde mi jsou tak 3..4 roky a kde jsem upíjela pěnu z piva. Sice jsem u toho strašně prskala, jak to bylo hořký, ale možná se to počítat dá, kdo ví. Jinak můj vztah k alkoholu je...přiměřený.

____________________________________________________
Ještě bych chtěla říct, že mi od vás přišlo tak 5 otázek, což jsem upřímně vůbec nečekala, takže děkuji. Kdo se chce na něco ještě zeptat a něco ho zajímá, napište mi to do zpráv (v menu) a když budu mít tak 10 otázek, někdy tento týden z toho udělám článek. Takže se ptejte a zatím se mějte. :)

Don't judge challenge.

12. srpna 2015 v 13:25 Na slovíčko
Snad každý si už všiml a zaregistroval tuhle challenge. Ze začátku jsem vůbec nevěděla o co jde a nechápala jsem, proč to ti lidi proboha dělají, ale pak jsem si o tom přečetla.

Holky ( ale často i kluci) si ve videu na sebe napatlají tunu pupínku, nakreslí srostlé obočí a začerní zuby....a potom se objeví strašně nádherní a dělají ty nejvíc "sexy" pózy, jaký jen umí. Většinou umí jen špulit rty, házet si s vlasy a různě se kroutit a vystrkovat prsa....vlastně nevím, která část je trapnější, jestli ta, ve které jsou škaredí nebo ta, ve které mají být strašně krásní..

V těchto videích by mělo jít o nějakou "podporu" těm, kteří mají nějaké vzhledové vady nebo jsou méně atraktivnější ( takto jsem to já pochopila) ...ale pane bože! Jak by jim to jako mělo pomoct? Tím, že si nějaká namistrovaná fiflenka pomaluje celý obličej a pak je z ní najednou princezna jim moc nepomůže. Když má někdo vadu ( ať už srostlé obočí, akné, špatou pleť,...), tak mu to nezmizne samo od sebe jen mávnutím rukou jako těm, co to mají jenom namalované. Někdo tyhle problémy má prostě už strašně dlouho a třeba se jich ani nedá zbavit.

Lidi si asi neuvědomují, že tímto akorát ty dotyčné ještě víc shodí a ublíží jim. Ale většina ani pomalu neví, proč to dělá a dělá to jen proto, že je to teď strašný hit a někdo jim za to dá lajky.

Fuuu, tak teď jsem se opravdu trochu vytočila, protože mě takové věci vždycky strašně naštvou. Jestli máte jiný názor, o čem tato challenge je, tak mi to napište. A omlouvám se, jestli jsem tímto někoho pobouřila a urazila, ale tohle je můj názor.

A co vy na Don't judge challenge říkáte?

Questions

11. srpna 2015 v 9:00 Info.
Možná si už někdo všiml, že v menu mám okýnko "Zpráva autorovi". Přišlo mi to jako dobrý nápad, že se mě zeptáte na co chcete, buď ohledně blogu, nějakou připomínku nebo nějakou otázku, která se bude týkat přímo mě. Až těch otázek bude třeba víc, odpovím na všechny v jednom článku. Samozřejmě do toho nikoho nenutím, jen mi přišlo, že by tyhle články potom mohli někoho zajímat a bavit. Mě osobně se tyhle články třeba hodně líbí :) No ale uvidíme jak to dopadne. Každopádně bych byla ráda, kdyby se tato "rubrika" uchytila a aspoň pár otázek mi došlo.^^ Nechávám to na vás a za případné otázky děkuju :)


Vnitřní démon jako kamarád.

10. srpna 2015 v 11:25 Téma týdne
Každý v sobě máme svého démona. Někde se tam schovává a čeká na správný okamžik, kdy vyleze na povrch. Vnitřní démon je strach, zlost, nejistota a všechno ostatní, s čím se nedokážeme srovnat. Vnitřní démon je časovaná bomba. Jednoho dne všechen tlak z našeho strachu nebo zlosti přeteče a my vybouchneme. Ať už to je kvůli fobií nebo hněvu. Někdo má strach z pavouků, ze tmy, z klaunů nebo z něčeho úplně jiného. Někdo má zlost na nějakou osobu, skupinu lidí nebo věc. Každý člověk má jiného démona, který má jiný spouštěč.
Když se v nás démon probudí, můžeme se zachovat různě. Můžeme se nechat ovládnout a dělat to, co chce..utíkat před ním, křičet,... Nebo se mu snažit vyhnout, ale to je jen dočasné řešení. Jednou se stejně zase objeví. Jednou si zase najde cestičku ven. Proti démonu nemůžeme vyhrát. Žije z našeho strachu, konfliktu...a každý, i když si může nalhávat co chce, nějaký strach nebo konflikt má. Nikdo nikdy nebude žít bez toho, aby se něčeho nebál nebo v sobě neměl hněv.
Démona bychom si měli "přitáhnout" na svojí stranu. Pokud svého démona pořádně prokoukneme a přestane nám být cizí, mohl by to být dobrý spojenec. Potom zjistíme, že není takovou hrozbou, jakou se zdál. Zjistíme, že strach měl jen velké oči, že ten pavouk v rohu není zase tak velký, a že on z nás má větší strach. Že hněv vůči někomu se dá řešit i jinou cestou.
Jen musíme sebrat všechnu odvahu a ukázat mu, kdo tu má větší vůli. Nakonec náš vnitřní démon může být i kamarád, se kterým se dá domluvit.